»pravý český turek«
Vítejte na stránkách věnovaných věci tak běžné a přesto jedinečné, nápoji jedněmi oslavovaným a druhými zatracovaným – turecké kávě, respektive její tuzemské variantě se sedlinou na dně šálku. Snad každý ji někdy pil, někdo s úšklebkem zavzpomíná na dávné časy, jiní s chutí pomyslí na tak známé aroma stoupající z nádoby se spařovanou kavou, které nasávají i několikrát denně. Tyto stránky jsou zaměřeny především na historii, ale i správné přípravě onoho nápoje.
Rostlina kávovník pochází zřejmě z etiopské provincie Haffa, kde dodnes planě roste. Odtud se během válečných tažení ve 13. – 14. století semena dosatala na území Arabského poloostrova, kde byla poté pěstována a šlechtěna. Od zdejšího obyvatelstva se v 16. století naučili pít kávu turečtí válečníci, přes něž se s ní seznámil Cařihrad. Odtud se díky obchodním kontaktům dostala do vlastní Evropy – nejdříve do přístavních měst a poté dále do vnitrozemí. První kavárna v Praze byla otevřena roku 1714 na Malé straně Gregoriem Hatalahem z Damašku.
Až do 50. let 20. století byla káva značně drahá a pro většinu obyvatelstva dostupná spíše svátečně, připravovala se nejčastěji jako tzv. pravá turecká, tedy krátkým povařením mleté kávy a následným slitím po ustání lógru. Pravá káva se proto v chudších vrstvách mísila s, nebo zcela nahrazovala, cikorkou – praženým čekankovým kořenem, případně obilnými kávovinami. Pěstování čekanky se v Čechách rozšířilo na přelomu 19. a 20. století v souvislosti se založením továrny na kávovinové náhražky mezinárodního koncernu Franck v Pardubicích, dnešních Kávovin Pardubice. Jejím hlavním produktem se stala cikorka »Pravá Franckova přísada ku kávě Karo-Franck«, mimochodem vyráběná dodnes pod zkráceným názvem »Karo«.
Během druhé světové války a těsně po ní se stala káva silně nedostatkovým zbožím. Dle vzpomínek pamětníků se během okupace na čerém trhu prodávala pašovaná zelená kávová semena, která se pražila doma. Oproti tomu se ale již od období první republiky se již prodávaly kávovary, dostupné ovšem pouze vyšším vrstvám.
Zlom nastal v druhé půli padesátých letech, kdy se díky postupnému zotavování národního hospodářství a po zrušení přídělového systému (31. května 1953) stala pravá káva dostupnější, přesto bylo předválečné spotřeby na obyvatele opět dosaženo až roku 1967. Káva se tedy začíná popíjet stále častěji, i několikrát denně, v zaměstnání atp. Kvůli náročnosti přípravy tzv. pravé turecké kávy a absenci kávovarů a instantní kávy — která se na Západě začala šířit v 50. letech — na trhu socialistického Československa se postupně stále více rozšiřuje pouhé přelítí vroucí vodou a nastává zlatý věk turecké kávy.
Jistou ránu monopolu turka na českém stole přinesl přechod Československa k tržnímu hospodářství po roce 1989, přesto si ale drží stále prvenství. Podle výzkumu agentury Median pije kávu 75,4 % obyvatel ČR, z toho 64,6 % tureckou, 22,5 % instantní, 10,5 % překapávanou a 1,1 % espreso. Přestože dlouhodobě mírně vzrůstá obliba instantní kávy, milovníci turka, nic není ztraceno!
Pro představu růstu konzumace kávy v 2. polovině 20. století vizte tabulku zaznamenávající množství zpracované kávy monopolním čs. zpracovatelem národním podnikem Balírny obchodu.
| rok | 1958 | 1965 | 1970 | 1980 | 1990 |
|---|---|---|---|---|---|
| tisíce tun | 3 441 | 8 193 | 12 031 | 20 887 | 26 684 |
Zdroj: Vaříme zdravě, chutně a hospodárně, SZN Praha 1960
1 dkg nejjemněji umleté kávy, 1/2 kostky cukru, 1/16 l vody
Vodu s cukrem vaříme v obyčejné nádobě. Rozemletou kávu dáme do šálků a zalijeme právě se vařící vodou.
Stránka je ve výstavbě. Děkujeme za pochopení.
Své připomínky, návrhy a recepty prosím zasílejte na e-mailovou adresu kavaturecka@seznam.cz